[1]Tak jsem chvilku zvažoval, zda-li a o čem mám poreferovat stran prvního poprázdninového setkání modelářů v Menze Opletalova. Dalo by se shrnout do pár slov: Ráno jsem málem umřel, když jsem měl brzo vstávat, na „burze“ byla odhadem polovina lidí než obvykle a jen někteří z nich díky letní přestávce mírně trpěli „nakupovacím absťákem“. Spíš se přikláním k postřehu kolegy, který stav zhodnotil větou: „Jelikož burza dlouho nebyla, tak spousta lidí měla připravené dlouhé monology, takže ačkoli se skoro vůbec neobchodovalo, tak se strašně dlouho mluvilo.“
Ale právě ty diskuze nad modelářskými věcmi je to, co mne a řadu dalších lidí táhne jednou za čas do Opletalky. Pro mnohé to znamená vstávat daleko dříve, než musím já, a přesto do Prahy přijedou, třeba až z dalekých Českých Budějovic. 🙂
Vždycky rád vyslechnu, co vykoumal a postavil Jirka Kubík. On je normálně extrémně skromný ale současně velmi šikovný, jenže tentokrát se mi zdál ještě skromnější. Očekávám tedy, že v dohledné době opět přijde s nějakou modelářskou bombou. Tentokrát jen tak aby se neřeklo vyndal z kabelky jeden z vozů modelu „Ešusu“ v N-ku. Ani se mi ten model dvoupatráku nezdál tak velký, jak vypadá na obrázcích.
Řeč se vedla na téma pojezdy od TOMYTEC. které se už běžně prodávají v několika zásilkových obchodech v Německu, a které jsou naprosto ideální pro naše lokomotivy a motorové vozy vyráběné z leptů nebo odlitků. V této souvislosti zaujaly prototypy rámů podvozků vyřezaných vodním paprskem v plaňanské firmě Plehaso – ZDE [2] -, které v kombinaci s dvounápravovými podvozky vymontovanými z pojezdů TOMYTEC nejspíš splní celou řadu dosud obtížně řešitelných problémů.
Zdeňka se mi snad podařilo přesvědčit, že mezi pojezdy TOMYTEC se najdou i podvozky nejen s rozvorem 14 a 16,5 mm, ale i 15,4 mm, což odpovídá těm „našim“ 2400 mm v reálu (přesněji 2464 mm), třeba u Brejlovce. S panem kolegou Fetterikem jsme si pak vyměnili poznatky k uložení motorku Mashima (1015) a jeho propojení s převodovkami, které jsou umístěny v podvozcích TOMYTEC. Řešení je několik.
Pro mne zajímavé bylo sledovat názory na to, zda-li je nezbytné, aby kvalitní motorek Mashima byl opatřován setrvačníky, když bude model digitalizován a stroj řízen dekodérem. Jedna názorová škola tvrdila, že setrvačník je nezbytný. Druhá naopak tvrdí, že je zbytečný, protože se akorát „pere“ s dekodérem. Tak nevím. Asi dám na motorek jen jeden setrvák – a uvidí se 🙂 .
Pozornost pánů modelářů vzbudily pískovací věže (v měřítku TT i N) – ZDE [3] a ZDE [4]-, jejichž existenci objevil Bohouš Partyk v pardubickém depu. Projevil současně i správný „tah na bránu“ při převedení věže do modelových měřítek. Nejen že se ujal rozpracovaného díla, když mne přepadla lenóra, a model dokreslil v tom svém pologigantickém měřítku, ale v každém prázdninovém Naganu měl furt starost, jestli už mám hotovou i N-kovou verzi. Postaral se taky o trubičky a napsal návod. Nebýt tedy Bohoušové činorodosti, ještě bychom si asi o pískovacích věžích jen povídali… Doslova vyznamenáním pro mne bylo, když se nad tímto leptem (v TT) zastavil a pochvalné slovo utrousil odborník na lepty na slovo vzatý, Lukáš Košťál (DK-model [5]).
Líbil se také krakorec, který jsem donesl ukázat v prototypu (v měřítku N) – ZDE [6]. Škoda, že se o několik dnů zdržela zásilka plechů z Brna. Ale dnes už je N-kový krakorec v N-šopíku a lze si jen přát, aby o něj byl zájem.
Vždycky si kladu otázku, proč jednou je zájem návštěvníků „burzy“ třeba o nástroje OLFA, jindy pak o zcela něco jiného. V sobotu byly ve fóru nástroje MEDIN (asi to bude tím, že postupně vyprodávám skladovou zásobu za velmi slušné ceny) a tradičně rotační nástroje od zlatníků. Jo, a také mne překvapil zájem o pilky a pokosníky od pana Kopečka z Rožnova. Člověk by si řekl, že žiletkovou pilku JLC má v šuplíku snad každý modelář, ale asi to není pravda. A miniaturní pokosník JLC? Ten je fakt super… – ZDE [7].
Další výměnné setkání modelářů bude až 19. října. Mezi tím se asi podívám na největší prodejní modelářský veletrh do Lipska (3. – 6. 10. 2013). Loni jsem dojel jen na Letnou, než jsem zjistil, že mám vybité zadní boční okénko a vykradené auto. Letos to už musí vyjít!
Už jen několika slovy vzpomenu poslední modelářskou besedu v Nagano, která byla ve čtvrtek minulý týden. Tam se ještě pořád řeší zejm. téma osvětlení vagonů. Fulda donesl další verzi maličkého funkčního dekodéru pro osvětlení vagonů, opatřený super-kondenzátorem. Připravujeme na zkoušku jeho výroby pro pár zájemců. Jenže, s ohledem na součástky nakupované v zahraničí budou tyto dekodéry bohužel stát několik stovek. Sám osobně se proto přikláním (po zkušenostech s profi-dekodéry, které nejsou zadarmo) k jednodušší verzi osvětlování vagonů, rovněž postavené na super-kondenzátorech, ale v jednoduchém zapojení. Na desce, kterou již máme vyrobenou a jenž se bude instalovat pod střechu, je kromě LED SMD zapojených přes rezistory a „obyčejné“ diody pro usměrnění napětí DCC z kolejí pouze onen super-kondenzátor o kapacitě 0,06F. Při výpadku napětí sice jas LED poklesne, ale svítí pořád a dlouho. V zahraničí už jsme sehnali a nakoupili i výkonnější verzi super-kondenzátoru v provedení SMD s kapacitou 0,2F. A to už asi bude to pravé ořechové. Podle zájmu jsme připravení tyto super-kondenzátory nabízet v N-šopíku.
Poznámka: V článku byl překlep; omylem jsem uvedl rozvor náprav podvozku TOMYTEC TM-18 15,2 mm, ve skutečnosti to je 15,4 mm. Což odpovídá v reálu 2464 mm. Děkuji za upozornění kolegovi vystupujícím pod nikem eNkař.