Pěkná, levná, ale lehká, aneb úprava BR 365 DBG

^[1]Nemám rád reklamu. Při jejím vnucování v TV, rozhlase, na internetu či v tisku zuřím. Stále víc nikoliv kvůli sdělované informaci, ale kvůli tomu, jak se ještě u nás reklama dělá. „Nechceme lidi reklamou otravovat,“ říká Robert Kyncl z YouTube v rozhovoru pro TECHNET – ZDE ^[2]. Ano, chci mít právo na výběr reklamy. Zajímá mne jen ta reklama, která nese pravdivou informaci a je mi nějak užitečná. A koresponduje s mými zájmy. Vše ostatní je pro mne hrubě otravující brak.

  Klávesnici DELETE hned v prvním sledu nepoužívám jen tehdy, když mi internetem přijde nějaká nabídka, kterou jsem si objednal, např. u renomovaných kamenných modelářských obchodů.
  Nedávno si na mne internetovým upozornění na slevy vzpomněl Klaus Kramm z Hildenu (SRN). V jeho obchodě relativně často nakupuju, protože objednávky vyřizuje do týdne a akceptuje platbu kreditní kartou. A ještě slušně poděkuje za uskutečněný obchod. Navíc dokazuje, že poštovné i z Německa zle uskutečnit za 6,75 € (cca 175 Kč). No, takže jsem prostě zalistoval v poslední nabídce od Modellbahn Kramm – ZDE ^[3] – a koukám – hned dvě lokotky, které jsem „lovil“ na eBay, byly u Modellbahn Kramm ve výrazné slevě.

  Tou první byla čistící lokomotiva od firmy Fleischmann (kat. č. 7968). Mám už tři typově stejné lokotky ve vitrínce, ale uzpůsobené pro jízdu po ozubnicové koleji (z dob kdy jsem plánoval, že mi budou vlaky šplhat po zdi na pozadí fototapety Alp 🙂  ).
  Potvrdil jsem si u Karla Brejši, že tahle pouze dvounápravová lokomotiva, která má mezi nápravami nad každou kolejnici brusný, resp. čistící kotouček (místo prostřední nápravy, kde je u „zubačky“ instalováno ozubené kolo pro záběr v ozubnicové kolejí), funguje při očišťování kolejnic velmi efektivně. Jde o to, že na rozdíl od známého „čistícího“ TOMIXe jsou brousící/čistící kotoučky stále v záběru s kolejnicemi díky krátkému rozvoru náprav. A to i na výhybkách, v prudkých obloucích či na vrcholu stoupání atd. TOMIX je zase bezkonkurenční coby vysavač. Ale o této čistící lokomotivě se zmíním později, až vyřeším její digitalizaci.

  Druhou „slevovou bombou“ byla souprava lokomotivy BR 365 DBG s nemotorizovanou drezínou KLC53 od Hobbytrain/Lemke. Obé se mi budou hodit do pracovního vlaku  Inu, tak jsem párkrát kliknul a za pár dní jsem měl balíček doma. Dieselová lokomotiva BR 365 i drezina jsou vyvedeny ve firemních barvách Železničních staveb Německých drah, s. r. o. (Deutsche Bahn Gleisbau (DBG), GmbH.), takže časem možná dostanou jiný nátěr…

^[4]

^[5]

Obr. 1, 2 – Souprava dieselové lokomotivy BR 365 DBG s drezinou  KLC53 od Hobbytrain/Lemke v barvách Deutsche Bahn Gleisbau (DBG) GmbH

  Musím předeslat, že model stejné třínápravové dieselové lokomotivy, avšak v červené barvě, má doma už nějaký čas (viz fotodokumetnace u tohoto článku). Koupil jsem ji (rovněž ve slevě) od firmy CONRAD. Tehdy stály dvě stejné lokomotivy 100 €. Trošku mne zmátlo, že CONRAD ji ve svém popisu a také na obalu prezentuje coby V60/V260/V360. Když jsem ale hledal popis originálního stroje V60, tak jsem například v Atlasu lokomotiv – ZDE ^[6] – našel, že opravdová V60 má čtyři nápravy. Tak tedy nevím, kde je chyba. 

Tak či onak, ona malá posunovací lokomotiva, jejíž jednu modelovou verzi v měřítku N mám od Hobbytrain (ve žlutém provedení) a druhou od CONRAD (v červeném provedení) je dlouhá 65,5 mm a její hmotnost je pouhých 34,5 g (bez dekodéru). Co je velmi sympatické, je instalovaný konektor pro dekodér, umístěný v horní části modelu.

^[9]

Obr. 3 – BR 365 (od Conrad) po sejmutí budky; v prostoru kabiny je vidět DPS s vyústěním konektoru pro dekodér (vpravo) a tlumivky od motoru

^[10]

^[11]

Obr. 4, 5 – Demontovaná lokomotiva BR 365 DBG s již nasazeným dekodérem; pod ním je patrný prostor, kam lze umístit dodatečnou zátěž

Demontáž BR 365 DBG

  K schematickému návodu výrobce na demontáž mám výhradu. Nepodařilo se mi ho dešifrovat a hlavně podle něho sundat karoserii modelu. Model se totiž zdá příliš křehký, takže je překvapivé, že při snímání jednotlivých dílů karosérie se musí „zabrat“, aby se podařilo překonat plastové záchytné zoubky. A o tom se v návodu nic neříká.
  Tak jak tak, nejdříve se musí sejmout budka – musí se to udělat zapáčením skalpelem, který se vsune do mezery mezi ochozem a spodní hranou budky, a to postupně na obou stranách. Pak přijde to nejtěžší – sejmutí hlavní části karosérie, která kryje na jedné straně motor a na druhé kratší část pojezdu. Kupodivu, nepomáhá páčení skalpelem z boku, ale zepředu, z čela, kde se musí špičkou nástroje „trefit“ přesně ve středu plastová západky, která se musí vtlačit dost hluboko dovnitř. Současně se musí opatrně karoserie zvedat, nejdříve na kratší části. Třetí oříšek je sundání ochozu. Musí se rovněž začínat na kratší straně, protože na druhé, delší straně, kde je motor, jsou u spodu z boku zátěže maličké zářezy, do kterých zapadají výstupky na vnitřní straně ochozu. Při zvedání ochozu se ale musí pochozí chodníky nehty maličko roztáhnout, aby „přeskočily“ přes jakousi osičku, která vyčnívá z pojezdu na obě strany. No, jde to, ale dře to…
  Někdo se může ptát, proč by se měl při instalování dekodéru sundávat ochoz. Nemusí. Přiznám se, že jsem měl dobrou vůli tento model osvítit, takže jsem spekuloval, jak bych přivedl vodiče k LED SMD 0402, které by zajisté šly instalovat do světel, jenž jsou u tohoto modelu pouze naznačeny barvou na předním a zadním zábradlí. Avšak poté, co jsem si užil s oživením modelu a s instalací dodatečné zátěže, velmi rád nechám osvětlení mladším a šikovnějším  🙂  Kdo se jako já vykašle na svícení, nemusí ochoz sundávat.
  Jak už jsem předeslal, model je výrobcem připraven pro instalaci lokomotivního dekodéru. Konektor je v horní části pojezdu. Vyjme se z něho „analogová spojka“, zasune se vhodný dekodér (nejlépe Doehler-Haass DH05C-1, protože ho nabízíme v N-šopíku – ZDE ^[12] – 🙂 ), naprogramuje se adresa lokomotivy (do CV1) a může se jezdit.

Úprava zátěže

  Jezdit se může, pokud se mašince bude chtít. Těm mým se nechtělo. Sice jsem se v popisu dočetl, že když výrobek čekal delší dobu na zákazníka, že mu pomůže záběh po dobu asi jedné hodiny. To jsem ostatně musel udělat s Trabantem taky. No, ale tak dlouho se mi čekat nechtělo a tak jsem zauvažoval, jestli není příčinou nečinnosti lokomotiv při rozjezdu její skutečně maličká hmotnost (a tudíž špatný přítlak ke kolejím). Opět jsem postupně provedl rozborku a prostudoval sběr proudu. Jemné plíšky zevnitř tlačící na plochu izolovaných koleček sbírají proud pouze z obou krajních náprav. Prostřední se „jen“ veze. U jedné lokomotivy byl plíšek vyhnutý nad okolek, tak jsem jej opatrně dostal na původní místo. Možná jsem to způsobil, jak jsem se dobýval do lokotky. Bohužel, bez další demontáže podvozku není možné zkontrolovat přítlak plíšků a tudíž zjistit, zda jsou trvale funkční ve všech čtyřech dotykových bodech, především v obloucích a na výhybkách. Pochybuji o tom, ale tuhle proceduru jsem zatím vynechal.

Kam se zátěží?
 
  Hledal jsem místa, kde by se dala přidat zátěž. Našel jsem jen dvě: pod dekodérem a v kabině strojvůdce. Na fotografiích je patrné, kam se mi podařilo instaloval zátěž z olova o hmotnosti cca 2,5 g (víc se tam nevešlo). Odizolování od dekodéru je provedeno plastovou destičkou 0,5 mm silnou (možná by stačil izolační papír a tím by se hmotnost zátěže zvětšila, díky nárůstu materiálu o cca 0,4 mm).
  Druhou zátěž jsem přesně vypiloval do kabiny – ale nakonec jsem od její instalace upustil. Jednak proto, že je skrz okna vidět. Musela by se asi nějak natřít bílou nebo krémovou barvou, ale stejně by byla vidět… Důležitější proč jsem rezignoval ale bylo to, že do tohoto prostoru zasahují tlumivky od motoru, které jsem neucvaknul, jako to dělám v jiných případech, u starších lokomotiv, kdy ještě výrobci nepočítali s konektory pro dekodér, protože by to znamenalo kompletně přepájet elektrické vedení od sběračů ke konektoru a k motoru. Faktem je, že výstupy na světla jsou zde nevyužité. 

^[13]

Obr. 6 – Pod dekodérem je instalovaná dodatečná zátěž, dekodér je izolován plastovou destičkou

^[14]

^[15]

Obr. 7, 8 – Šipky – zelená = dekodér, červená = zátěž z olova, modrá = plastová podložka

^[16]

Obr. 9 – Druhá zátěž připravená do kabiny ještě nebyla isntalovaná

Závěr

  Musím bohužel konstatovat, že jízdní vlastnosti modelu lokomotivy BR 365 DBG se ani s přidanou zátěží nikterak výrazně nezlepšily. Možná o trochu. Přeci jenom 2,5 g bude asi málo. Uvidíme po řádném záběhu lokomotivy 🙂 . Potíž je hlavně při rozjíždění. Obvykle se musí lokomotivě pomoci jemným poťukáním na střechu, což signalizuje, že příčinou by mohl být malý kontakt kol s kolejemi (když jsem na lokomotivu dal kousek závaží, rozjela se bez problémů). No jo, ale kam přidat „váhu“, když už není kam? Na druhou stranu, když už jela, utáhla i ve stoupání vlak s několika vagony. Tam problém nebude.
  Tímto povídáním opětovně dávám za pravdu těm, kteří se drží zásady „nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci“. Prostě jsem chtěl naznačit, že levné nemusí být výborné, ale taky ne k ničemu. Následovníkům doporučuji zvážit potřebu tohoto modelu na svém kolejišti mj. i s ohledem na popsané. A badatelům budu vděčný za upozornění na další možné řešení, jak zlepšit jízdní vlastnosti tohoto vcelku pěkného modelu dieselové lokomotivy. Stejně tak přivítám dokumentaci digitalizované a osvětlené lokomotivy.

^[17]

Obr. 10 – Jedeme…

Pro zajímavost jsem připravil tabulku, která porovnává hmotnosti podobných lokomotiv v měřítku N:

^[18]

 Foto hlav