[1]Ze všech stran dostávám nadáno, že nic nepíšu. Na jednu stranu mne zájem o mé nicnedělání těší, protože si můžu myslet, že web Honzíkovy vláčky má své skalní čtenáře. Má ale taky své inkvizitory, kteří mi odebírají mízu. Když je ale člověk na všechno sám, někdy bývá problém udržet si pravidelnost v produkci nových článků. Tak se omlouvám. A pak je tady to stáří a hlavně lenost. Nedávno jsem slyšel v televizi bezva hlášku a tak jsem si ji vypůjčil: Jsem tak línej, že na severní straně obrůstám lišejníkem!
A kdo líný není? Jeden z Pavlů, které znám, mi na otázku „tak co děláš?“ napsal: „Já vůbec nic. To počasí mne snad úplně zničí. Vždycky si říkám, že až bude hnusně, tak budu pokračovat na kolejišti, ale vůbec nejsem schopen něco začít. Každý večer, když si lehnu, plánuji, co všechno druhý den udělám a neudělám nic – a to se ani nedívám na Gympl. Nevím, co to se mnou je? Kdybych byl mladej, tak by se dalo říct, že jsem línej, ale v mém věku to přeci není možné?“ (Všimněte si, vážení čtenáři, že autor spojuje lenost s mládím. To v mém případě je přesně opačné – pozn. J. H.)
Psát o lenosti v době, kdy lidé okolo rozvodněných řek padají vysílením na hubu, bude možná odsuzováno. Ale tam panuje výjimečná situace. Ostatně, i na toto téma jsme pochopitelně diskutovali v Naganu. Jenže, v hospodě, kde každý ví všechno, hlavně jak by se TO mělo udělat, se snadno hodnotí např. rychlost budování protipovodňových hrází od poslední velké potopy, nebo jejich výška podle jakýchsi nenormalizovaných měřítek, za která se považuje „dvacetiletá“, padesátiletá“ či „stoletá“ voda. Argumentuje se také provokativním obrázkem do koryta spoutaného Dunaje někde z Rakouska a hned je nasnadě otázka proč to někde jde, zatímco u nás nikoliv. No, netroufám si hodnotit jestli všechny opatření proběhla jak měla, protože i kdyby někde někdo udělal chybu (jako že ano), nemůže skončit hůř jak jistý Němec, kterému nikdo neodpáře, že zavinil zaplavení Prahy – a přesto za to nebyl vzat k odpovědnosti a naopak mu byla až do důchodu přidělena fara.
Než jsme byli všichni v Naganu postiženi bechyňskou virózu, tak nám Jindra stihnul představil svůj nový „vynález“, který podle všeho může vyřešit bezporuchové svíceni jedoucích vagonů. Tuhle záležitost, jak známo, řešilo několik generací železničních modelářů. Metodami jednoduchými a v pravdě velmi složitými, za pomocí všelijakých dekodérů atd. Dokonce si dnes můžeme koupit i profesionálně vyráběná řešení. Svého času jsem také vyzkoušel několik z mnoha řešení. Můj přínos je popsán ZDE [2] a ZDE [3]. K ideálu má daleko. Nejen já jsem přišel na to, že základním problémem je blikání, když vagon přejíždí např. přes výhybku, kde může dojít k problémům s napájením. Všichni doporučují kondenzátor. Ano, to je opravdu řešení, ale jen ve vozech velkých měřítek. Kondenzátor dostatečné kapacity zabere moc místa, což u N-ka může být problém. Jindra našel za cenu cca 20 Kč elektronickou součástku patřičného (vhodného) rozměru a vytvořil takové zapojení, které – zdá se – blikání zcela zamezí. Se slovy „Brejšák bude nadšený“ svůj „vynález“ předvedl v prototypovém zapojení (viz obr.). LEDka nám svítila na stole celý večer, čas od času (v řádu desítek minut) bylo potřeba jen na chvilku tohle svítítko nakrmit z baterie, která nahrazovala napětí v kolejích. Teď už jde jenom o to, jak dalece je Fulda postižen virem lenosti či jinou virózou a kdy se pochlubí na webech, pro které nepravidelně píše. My to pak „jen“ opíšeme.
[4]
[5]
* * *
Čas od času se ozvou zájemci o ruční dávkovač pájecí pasty. Svůj velmi jednoduchý výrobek jsem popsal ZDE [6]. Trvalo mi třičtvrtě roku, než jsem našel produkt, který považuji za dosud nejlepší z těch několika, které se dají sehnat. Magnum MD100 jsem popsal ZDE [7]. Tehdy jsem měl ještě bláhovou představu, že by tahle věc mohla zajímat všechny modeláře, kteří se věnují stavbě modelů z leptů. Opak byl pravdou. Nepochybně na to měla vliv rozvíjející se krize ve společnosti a neoddiskutovatelný fakt, že lidem chybí peníze na koníčky. V průběhu času se ozvalo jen několik profíků, kteří nejspíš pájí celý den. Vzorky, které jsem nakoupil v daleké cizině, se mi nakonec podařilo s prodělkem prodat, a proto jsem další už neobjednával kvůli neúnosné finální ceně. V článku, kde popisuju Magnum MD100, jsem také publikoval obrázek jiného prostředku – Ruční dávkovač pájecí pasty 10cc TS710SG. Všimněte si, za jakou cenu tuhle věc tehdy jedna pražská firma prodávala (2 466 Kč vč. DPH). Neskutečné!! No, a proč to celé připomínám?
Protože známá pražská firma ELCHEMCo. má nyní v portfoliu své nabídky totéž, dokonce ve dvou provedeních, ale za mnohem nižší a podle mého velmi rozumnou cenu – 920 Kč (s DPH) – (ZDE [8] nabídka pro obchodníky). Dávkovací pistole pro dávkování pájecích past, tavidel, lepidel, vazelin, laboratorních vzorků, dávkování kapalin aj. slouží k vytlačení média ze standardních kartuší 19 nebo 30 mm. Do dávkovací pistole pro kartuše o průměru 30 mm lze snadno vložit i injekční stříkačku o objemu 50 ml se závitem Luer! Závit Luer umožňuje rychlé našroubování různých typů jehel a dávkovacích hrotů i uzavíracích zátek (rovněž dodává ELCHEMCo). A to byl hlavní cíl této informace, protože ne každý ví, co všechno se může z nabídky firmy ELCHEMCo modelářům hodit.
V tomto tragikomickém čase si dovoluji na závěr publikovat fórek, který v mém počítači přistál díky internetu (doufám, že se zase nenajde nějaká banda vyděračů, která bude vymáhat výpalné za údajné poručení autorských práv).
Říká jeden: Tak končím s chlastem. Takový vokno jsem ještě nezažil. Venku podzim a já si vůbec nepamatuju léto!