[1]Zdánlivě jednoduchým doplňkem každého kolejiště jsou železniční přejezdy. Nic nového v modelářském světě. Bylo o nich už napsáno hodně statí, kde kdo se o jejich stavbu pokusil. Nic složitého na tom není. Existuje celá řada zdařilých návodů „jak na to“. Uvědomil jsem si, že i v tomto webu jsem se přejezdům už několikrát věnoval. Nové technologie, spočívající ve vypalování různých materiálů laserem, jenž už dnes používá kde kdo, jsou ideálním prostředkem mj. k výrobě přejezdů, zejm. ze dřeva. A tak jsme to s Jirkou Šafářem (Miniatur [2]) před více jak půl rokem zkusili také.
Výsledkem našich pokusů byly přejezdy v měřítku TT, které již firma Miniatur běžně nabízí – ZDE [3]. Měli jsme v plánu pokračovat s přejezdy v dalších měřítcích, ale odlákaly nás jiné projekty. Mezi tím se vyrojilo několik dalších „paličů“ se svými výtvory, což je velmi dobře na našem chudém modelářském trhu.
Kdo se vypalování laserem věnuje mi zřejmě dá za pravdu, že existuje určitá hranice, kdy už laser „nefunguje“ ideálně – tj. s ohledem na detaily, které má vytvořit. Dochází ke spálení či přesněji spečení maličkých detailů na předloze narýsovaných blízko sebe, zejm. ve fázi gravírování (vypalování drážek či detailů do cca poloviční hloubky materiálu). Závisí to na použitém materiálu (dřevo, plast, karton…), pochopitelně na výkonu a seřízení laseru, a určitě také na zkušenostech „paliče“. Není smyslem této stati dát přesný návod na zvládnutí technologie vypalování laserem.
Cílem je pouze prezentovat vlastní pokusy s výrobou železničních přejezdů v měřítku N (imitujících výhradně dřevěné přejezdy z pražců) vypálených laserem a také nechat do určité míry nahlédnout do naší „kuchyně“, kde sice nevzniká ani lžíce držkové polévky, ale skutečnost daleko důležitější – know-how. Když říkám „vlastní pokusy“, tak moje jenom pokud jde o tvary přejezdů, a dále výběr a přípravu materiálů, ze kterých jsme je vyrobili. Vlastní pálení je zásluhou Pavla Mihuly (VlakyTT.cz [4]), který se v aplikaci laseru (z Číny) stává čím dál zkušenějším.
Všechno začíná – jako vždy – změřením reálné předlohy. V případě tvorby modelu přejezdu je to svým způsobem jednoduché. Vnitřní šířka přejezdu je jasná (rozuměj ta mezi kolejnicemi), délka koresponduje se šířkou silnice. Šířka je pochopitelně odvislá od rozchodu, přesněji však odpovídá konstrukci modelové koleji. Jelikož rozchod kolejnic je v našem případě pouhých 9 mm, je nasnadě, že pokud jde o šířku, svoji roli hrají desetiny milimetru (ne-li setiny). To proto, že na přejezdu nesmí havarovat žádné kolejové vozidlo. A to může být problém s některými typy starších vagonků, které používají kola s velkými a širokými okolky (např. staré PIKO). Naštěstí pilník či brusný papír spraví na hotovém a zalepeném vnitřním dílu přejezdu co je potřeba. Vnější bloky přejezdu by měly být doraženy až ke kolejnicím.
Co je ale v případě modelu obtížně realizovatelné je výška přejezdu. V reálu jsou kolejnice „schované“ několik málo centimetrů pod rovinou přejezdu (traduje se, že to bylo kvůli tomu, aby je nepoškozovaly tanky a jiná těžká vojenská vozidla :-)). To ale podle mne není třeba v případě modelu sveřepě dodržovat.
Jenže, výška materiálu, ze kterého bude model přejezdu zhotoven, zanedbatelná není. Ze dvou důvodů. Jednak nejsou koleje jako koleje. Kdosi vymyslel tyhle „code“ :-), a tak máme koleje s kolejnicemi různé výšky – i v našem měřítku N. Nic proti tomu, i když já se zase až tak moc nevzrušuju nad kolejemi code 80, 55 či 40 ). Z hlediska materiálu pro přejezd je ovšem třeba vzít na vědomí, že výška kolejnice v code 80 je 2,1 mm, zatímco v code 55 jen 1,4 mm. A tím se dostáváme k síle materiálu, ze kterého má být přejezd vyrobený. A druhým důvodem je zase materiál, ale z pohledu jeho původu. Stále se bavíme o dřevěných přejezdech (imitujících sestavení z pražců).
Kupodivu, při řezání laserem se nám naprosto neosvědčila letecká překližka. Nemám to nijak ověřené, ale svoje možná sehrávají lepidla či plnidla obsažená ve dřevě, která při styku s laserovým paprskem, kdy de facto dřevo hoří, způsobí, že výrobek se podélně zkroutí. Daleko lepších výsledků proto lze pří řezání a současném gravitovaná laserem docílit s kartony různých výrobců (tam ovšem zase nastává problém s povrchovou úpravou), samozřejmě i s plasty, protože tyto materiály jsou homogenní a v jedné vrstvě. Ale znovu opakuji, toto je jen můj odhad, který není ověřen seriózním testy.
Proto jsme laborovali s různými dýhami, které jsou rovněž jednovrstvé, bohužel ale také křehké a jejich rovnost má daleko ke skleněné desce.
Všechny tradiční modelářské materiály, které jsou obvykle z měkkého a řídkého dřeva (např. balza), bohužel pod laserem neobstály. Nejsou schopné kopírovat jemné detaily (zřejmě kvůli řídkosti dřeva), což je již velmi důležité u měřítka N. Proto byla balza, ale i smrková či borová dýha prakticky nepoužitelné pro modely přejezdů vzniklé jednoduchým zmenšením výše vzpomenutých přejezdů v měřítku TT (výrobek Miniatur), vyrobených ze stejného (měkkého materiálu).
Moje zaměření stran materiálu tedy padlo na dýhy z tvrdého dřeva, které se používají při tradiční výrobě nábytku a jeho restaurování. Problém je jen v tom (jak mne poučil přítel truhlář–nábytkář, který mi poskytl vzorky), že se u nás dají sehnat dýhy z tvrdého dřeva do tloušťky cca 0,7 – 0,8 mm (plus/minus), spíš tenčí, což není dostatečné. Existují však materiály nazývané „poddýžky“, ale to je prý úplná vzácnost. Ty bývají silnější, údajně okolo 1 mm. Třeba některý vážený čtenář znalý truhlářského řemesla potvrdí či vyvrátí tyto řádky, anebo raději – poradí víc.
Tak jsem si sehnal dýhu z tvrdého dubového a bukového dřeva a risknul jsem to: dvě dýhy tloušťky cca 0,5 mm jsem slepil disperzním lepidlem (Pattex, velmi malá vrstva, hodně vetřené do dřeva), dýhy ¨jsem pořádně zatížil mezi dvěmi rovnými deskami (nábytkové police) a nechal je po dobu týdne schnout. Kupodivu, po sejmutí zátěže se slepený materiál prakticky nekroutil. Vlhkost z lepidla prostoupila dřevem. Pár hodin poté se už materiál řezal laserem. Výsledky jsou překvapivě dobré.
Je ale nutné zdůraznit, že významnou roli sehrálo nastavení výkonu laseru při gravírování, což je nepřenositelné, resp. považujeme to za důležité know-how. Už to, že jsme konkurenci nabídli řešení popsané výše, je víc než kdokoliv z nich poskytl do společné pokladnice modelářských tipů a triků.
K přečtení doporučuji:
Přejezdy. In: Honzíkovy vláčky – http://www.honzikovyvlacky.cz/2011/10/06/zeleznicni-prejezdy/
Modelové rozměry pozemních komunikací. In: Honzíkovy vláčky – http://www.honzikovyvlacky.cz/2010/05/19/modelove-rozmery-pozemnich-komunikaci/
Železniční přejezdy a přechody. In: Brens – http://www.brens.cz/prejezdy.htm
Dřevěný železniční přejezd. In: Modelová železnice podle RaKa – http://rak.grasski.net/rak-tt/index.htm [5]
Ilustrační foto (na snímcích není funkční přejezd)
[6]
[7]
[8]
[9]
Foto hlav