[1]Poprvé za delší čas jsem měl obavu, jestli stihnu Modelářskou besedu. Běžný pracovní úkon mne donutil vydat se ráno MHD Prahou z Břevnova do Hostivaře. Dvaadvacítka ale skončila ve Strašnicích, dál se cestovalo autobusem. Všechno se opakovalo opačným směrem odpoledne. Vcelku normální cestování, až jsem se zasekli na více jak třičtvrtě hodinu na Újezdě. Netušil jsem, že před ministerstvem financí zrovna fackují Kalouska, a tak jsem tiše zuřil. Hospodu jsem nakonec stihnul a čekalo mne tam překvapení.
S odstupem dvou dnů a po zjištění, proč jsme se ve čtvrtek odpoledne dlouhé minuty pařili v zavřené tramvaji, nevím jestli mám čtvrteční protivládní demonstraci tleskat nebo se zase stydět. Miroslav Kalousek rozhodně nepatří k mým oblíbencům. Člověka, který chudým bere a bohatým taky nemůže mít logicky nikdo rád. Dneska ale nemám v úmyslu ani hanit ani se zastávat papaláše, jehož arogance až k Hradu dosahuje. Někomu možná imponuje, že se dovede postavit davu. Prý to je odvaha. Nikoliv, podle mne je pouze oslněn svojí pozicí všeuměla a poloboha, takže spoléhá, že za každých okolností zafunguje jeho arogance moci. Jednou možná nedostane jen facku. Ostatně, proč by Kalousek nemohl dostat od občana facku, když on sám fackami vychovává spoluobčany, kteří utrousí cosi na jeho adresu? Jenže, násilí plodí pouze a jenom násilí. A to je to, co mi vadí. Proto nemohu tleskat. Spíš se tedy stydím. Především ale za vládní panáčky, kteří dotáhli naši společnost, stát a vlastně i myšlení a nálady lidí do konců, v jakých jsme. Naši dědové se asi obrací v hrobě…
Vzpomínka na jednoho dědu byla na pořadu dne i při čtvrtečním setkání v Naganu. „Tohle si udělal můj děda, aby mu jezdily mašinky,“ nadýmal se oprávněně pýchou Pavel Mihula, když pokládal na stůl velkou dřevěnou bedýnku se dvěma masivními petlicemi. „Tys nedávno zveřejnil, jak jsi stavěl „temelín“, tak jenom abys věděl, co já schovávám po svém dědovi,“ řekl na mojí adresu a otevřel víko. A všem přítomným klapla brada. V útrobách bedny z kvalitního dřeva je velký transformátor, na ovládacím panelu je voltmetr a ampérmetr s několika reostaty, vypínači, přepínači, banánky a zdířkami. Znalci okolo stolu se státními maturitami (z dob, kdy se ještě z maturit nedělala věda za miliardy) si povšimli kvalitního technickho písma na popisu ve víku. Víc jak slova snad napoví obrázky.
[2]
[3]
Foto hlav