[1]Je několik problémů, které mi trošku stěžují stavbu kolejiště. Věděl jsem o nich předem a teoreticky jsem se některým z nich mohl vyhnout, leč zase jsme u té teorie a praxe. Předně, 90 cm je tak maximální možná vzdálenost, kterou lze opečovat. Dál už normální člověk nedosáhne. Natož když tam má cosi kutit. Dále, pevně instalovaný rám (kolejiště) s nemožností jeho sklopení je při „zadrátování spodku“ problém zásadní. No, a pak je zde také můj osobní problém s rozpadlou sítnicí na pravém oku, kvůli čemuž nemám prostorové vidění v malých vzdálenostech. Je to občas jako navlékat nit do ouška jehly se zavřenýma očima…
Problémů je jistě víc a určitě se ještě mnohé další vyskytnou. Ale odjakživa si říkám, že problémy jsou od toho, aby se řešily. Jistě v dobré víře mi napsalo pár kolegů maily, nebo reagovali v diskusi, jen co si přečetli první díly tohoto seriálu. Děkuji za všechny poznámky, připomínky i doporučení. Vím, že si popisováním toho, jak stavím kolejiště, možná nabíhám „na přes držku“, jak se říká. Zdůrazňuji – aby nedošlo k omylu – že moje popisování rozhodně není návodem na to, jak se „správně“ staví kolejiště. Nejsem tak hloupý, abych ze sebe dělat tak chytrého. Možná, že sem tam nějaké moudro zazní, ale nejspíš nepřekvapí zkušeného a navíc, všechna „moje“ moudra už asi někdo popsal přede mnou. Já je jenom opakuji, protože se mi zdá užitečné je zopakovat. Takže, nechť si každý vybere, co potřebuje…
Kolejivo
Už na minulých snímcích budovaného kolejiště bylo možné si povšimnout, že kolejivo použité v zadní části, kde jsem původně plánoval skryté nádraží, není použito všemi vřele doporučované PECO, code 55. Není a nemůže zde být ze dvou důvodů.
Zaprvé, dávno před tím, než jsem si přečetl doporučení znalců ze Zababova, tak jsem byl „trixák“. Dodnes nevím jestli bohužel nebo bohudík. Můj první start-set byl totiž od Minitrixu. Byl sice digitální, ale až pozdě jsem zjistil, že v Česku není Seletric až tak populárním digi-systémem. A není až tak docela pravda, že Minitrix používá dekodéry fungující „pod obojím“ (Seletric a DCC). Začalo mi to vadit od okamžiku, kdy jsem začal digitalizovat různě sehnané analogové mašinky jinými dekodéry (Lenz, cTelektronic aj.) v systému TRIX, protože systémy se začaly hádat… Netvrdím ovšem, že TRIX byla další špatná rada v životě. Měl jsem si jejich nabídku nejdříve lépe ověřil. Dodneška mi jejich digi-systém leží v krabici a nejsem schopen ho někomu udat. No, a z mé krátké éry „trixáka“ pochází i koš kolejí, výhybek a elmg. přestavníků, které pochopitelně nevyhodím jenom kvůli tomu, že mne někdo přesvědčil, že kolejivo PECO je lepší. Takže jsem se rozhodl, že tam kde to nebude moc vidět, anebo kde to bude nezbytné, použiju skladové zásoby kolejiva od Trixe.
A to za druhé (proč bude někde použito kolejivo TRIX) vychází z prostého faktu, že ani systém kolejiva PECO není to pravé ořechové, protože výběr zejm. ostrých obloukových výhybek je podle mne špatný. Ono totiž co je výhodou pro rovné moduly do tělocvičny rozhodně není ideální pro domácí kolejiště, které je nutné kroutit jak jen to jde.
Když už jsem zmínil obloukové výhybky, kterými se podle mne dá skutečně ušetřit prostor, tak mi připadá divné, že žádný výrobce nenabízí zlatý střed, tj. přechod z oblouku R2 na R3. Třeba mne někdo vyvede z omylu. Pak už jen zbývá cesta vlastní stavby výhybky, jako to udělal Jirka Kubík na svém kolejišti – ZDE [2].
Jaké code použít?
O tom, že existuje kolejivo různé výšky jsem se také dozvěděl pozdě. Opět jsem bez velkého uvažování nakoupil koleje code 55 a teprve pak si položil otázku: A jak je spojíš s těmi, co máš od Trixe, které mají code 80? „Jde to, ale dře to,“ jak by řekl klasik. Někde jsem viděl speciální spojky, které ale nemám. Takže to řeším tak, že ke dvěma originálním spojkám od Trixe nasunutým např. na výhybce TRIX, ale i na obloukové či rovné koleji, připájím asi 2 až 3 cm koleje PECO code 55, a to tak, že spojku na straně napojení koleje PECO roztáhnu, zasunu do ní onen „přechodový díl“, ve spojce stlačím postupně jednu a druhou kolejnici shora tak, aby hlavy kolejnic (na jedné straně Trix, na druhé straně Peco) byly v jedné rovině a celek v místě spojky spájím. Ale jen z vnější strany! Pájení uvnitř kolejí by vadilo okolkům vagonů (to už mám ověřené). Pak už lze snadno napojit další koleje PECO přes originální spojky tohoto výrobce. Ještě je nutné zdůraznit, že celková výška obou typů kolejí (měřeno od hlavy kolejnice po spodek pražců) je pochopitelně různý a že nižší kolej (PECO) je nutné na styku vhodně podložit. Pěkně to je vidět na schématu z letáku výrobce.
[3]
Obr. 1 – Schematicky naznačený rozdíl mezi konstrukcí kolejiva PECO CODE 55 a CODE 80. Je patrné, že kolejové pruty jsou de facto stejně vysoké, leč CODE 55 je zabudováno do plastových pražců hlouběji, navíc má ve spodní části jiný profil. Konstrukce kolejiva CODE 80 jiných výrobců je vemi podobná systému PECO. Při spojování kolejiva různých výrobců, resp. různých výšek je nutné vyřešit podložení kolejiva CODE 55 o výšku naznačenou červeným obdélníkem
Jelikož jsem z mnoha diskusí nabyl tušení, že kolejivo tvořené relativně krátkými délkami a oblouky (typicky třeba Trix, Fleischmann aj.) nemusí držet tvar do doby, než bude kolejivo definitivně zalepeno (zaštěrkováno), ale to přece nejde udělat hned bez elektrického propojení, vyzkoušení atd., tak prostě tyto části (stejně jako je popsáno výše) pájím v místě spojek k sobě. Možná, že za tohle budu zkritizován, leč mně to při pokládání kolejí vyhovuje. Zvláště vhodné je mít blok kolejí (třeba okolo výhybky) spájený v případě, že na něho navazuje flexi kolej v oblouku.
Spojování flexi kolejí v oblouku
To je další chuťovka, zvláště, je-li oblouk ostrý, tak okolo 200 mm (něco mezi R1 a R2). Slyšel jsem radu, že to nejde a že je potřeba kupovat originální obloukové kolejivo. Moje zkušenost je taková (když jsem stavěl spirálu), že nejlepší je spojení flexi kolejí v oblouku rovněž v místě spojek spájet (z vnějšku). A to tak, že nejdříve je potřeba kolej vytvarovat (podle šablony, skicy apod.) do téměř výsledného tvaru oblouku, zarovnat napojovaný konec kolejí tak, aby obě kolejnice byly přesně připasovány k protikusu, v tomto okamžiku koleje spojit přes spojky a spájet je. Teprve pak doladit oblouk a kolej fixovat (provizorně např. šroubkem mezi pražce, následně definitivně zalepením).
A ještě několik dalších komentovaných snímků ze stavby kolejiště:
[4]
Obr. 1 – V zadní části kolejiště jsem natáhl od dvou obloukových výhybek TRIX (vlevo) tři rovné úseky, na ně navazují tři oblouky (poslední ještě není položen), které se opět přes dvě obloukové výhybky spojí do jedné koleje
[5]
Obr. 2 – Na snímku jsou tři užitečné pomůcky: modrá šipka ukazuje kostičku s aretací (půjčenou od Honzky Merhauta), zelená šipka ukazuje jednu ze sedmi šablon TRACKSETTA (jsou odstupňované v inch – 9, 12, 15, 18, 24, 36, rovná). A konečně červená šipka ukazuje měrku PECO s níž lze definovat rozteč mezi kolejemi
[6]
Obr. 3 – Není ovšem nad to si průběžně ověřovat rozteč mezi kolejemi pomocí vagonků. Ideální pro předběžnou fixaci kolejí jsou buď modelářské špendlíky (světle fialové hlavičky), a snad ještě lepší špendlíky na nástěnky, protože průměr jejich plastové úchytky přesně zapadá mezi kolejnice v našem měřítku N (o tom se uživatelům gigantických měřítek může jen zdát :-))
[7]
Obr. 4 – Další užitečnou pomůckou koupenou od Micro Mark je kružítko. Z Ameriky přijdou za pár dolarů jen kovové díly, tužka je od našeho Koh-i-noor a latička ze sklepa…
[8]
Obr. 5 – Na tomto snímku jsou už položené a fixované koleje, které měly tvořit skryté nádaží. Rozhodl jsem se, že to bude jinak. Pro Milana Ferdiána: Plánek této části kolejiště je vidět vpravo dole 🙂 . A jelikož teorie bývá jiná než praxe, tak jsem jeden z plánovaných okruhu prostě zrušil (a ušetřil tak pár výhybek a přes metr flexi koleje…)
Foto hlav