Honzíkovo kolejiště (3)

^[1]Přestěhování tří rámů s vlepenými styrodurovými deskami do bytu se obešlo bez problémů. Jenom jsem si ověřil, že jako celek by kolejiště prostě nešlo přestěhovat ani výtahem, ani bych se s ním nevytočil po schodech. Kdo by se ale taky tahal s takovým „krámem“ po schodech až do 11. poschodí? Stejně jsem ale netrpělivě čekal co bude, až se manželka vrátí z práce. Nespletl jsem se v předtuše: „Další krám do bytu a ještě k tomu ´nádraží´,“ zaznělo místo pochvaly za to, jak jsem zvládnul základní truhlářské práce. Averzi k „nádraží v bytě“ možná zlomí až vnouček Honzík. Uvidíme…

  Místo pro kolejiště jsem připravoval hodně dlouho. To myslím nemusím vysvětlovat všem těm, kdo také bydlí v paneláku a kdo v bytě nebydlí sami. Boj o prostor nad válendou (a proč zrovna nad válendou) jsem už popsal v 1. dílu.
Všechny tři díly kolejiště se mi podařilo instalovat bez pomocníka, nepochybně i kvůli perfektní funkci centrovacích kolíků. K oknu jsem postavil napříč k válendě díl č. 2, na kterém bude dominantní kruhová remíza s točnou. Ten měl již přišroubované všechny čtyři nohy. Dal jsem si práci s tím, aby byl přesně ustanoven. Konečně se dostala ke slovu vodováha, kterou mám ve své dílenské výbavě už hodně dlouho. K detailnímu ustanovení roviny slouží šrouby s plastovou plochou hlavu v nohách.

^[2]

Obr. 1 – Instalování první části kolejiště – dílu č. 2. Pozorný čtenář si jistě povšimne, že jsem válendu zakryl igelitem a kolejiště nepřirazil až k oknu, aby se v ponechané škvíře mohla shrnovat (naprosto zbytečná) záclona. Nicméně, tohle oceněno nebylo…

  U dílu č. 1 (stojí podélně s válendou vzadu) jsem přišrouboval zadní levou nohu a krátkou boční stranou jej přichytil k dílu č  2. Pomocí šroubu M8 s křídlovou matkou (na obou stranách podloženou podložkami, aby se při utahování hlava a matka nezarývala do překližky) jsem si sestavu jen tak lehce pojistil, šrouby jsem ale neutahoval, abych mohl na centrovací kolíky nasadit a připevnit poslední díl (ten úzký), který má rovněž jen jednu (levou) nohu.
Po dokonalém utažení všech šroubů jsem celou sestavu opakovaně velmi pečlivě ustanovil do vodorovné roviny (v obou směrech). Slovní popis je složitý, fotografie říkají všechno.

^[3]

Obr. 2 – Vodorovnou polohu jsem pečlivě kontroloval vodovánou

^[4]

Obr. 3 – Kolejiště po kompletním sešroubování a vyvážení. Jak je patrné, venku je den…

  Samozřejmě jsem to nevydržel a hned začal tvořit kolejiště :-). Vyndal jsem si nemálo připravených plánů a skic (o které se zajímal Milan Ferdián, jestli je vůbec mám…), připravil si dlouhá ocelová pravítka, speciální kružítko od Micro Mark na vytváření oblouků, taky šablony TRACKSETTA, fixy a měkké tužky a jal se přenášet naplánovaný výtvory mnoha večerů na styrodurovou plochu. Vydrželo mi to jen asi půl hodiny (tedy kopírovat plány na kolejiště), neboť jsem musel přiznat, že je pravdou to, co mi x-krát tvrdil při mnoha našich diskusích kamarád Míra: „Teorie jsou krásné, ale v praxi nefungují.“ Samozřejmě, teprve až když člověk nainstaluje základ kolejiště, tak si najednou uvědomí, že tuhle asi bude překážet záclona, tady asi není možné vést koleje tak blízko u okraje kolejiště, jinde zase vadí dvířka od skříňky, anebo, že v místě, kde je naplánovaná výhybky, vychází žebro z překližky. Atd.
A tak jsem plány shrnul, nechal si na očích jen základní skicu, vzal první výhybky a flexi kolej a začal. A teď když jsem chtěl použít ilustrační fotku, která by dokumentovala „jak jsem začal“, tak zjišťuji, že vlastně žádnou takovou fotku nemám. Tak moc na kvap jsem se pustil do práce, že jsem zapomněl fotit :-).  A tak na závěr toho dílu uvádím pár snímků, které už ale ukazují zadní část skrytého nádraží. Tady ještě hovořím o „skryťáku“, ale v příštím díle už to „skryťák“ v pravém slova smyslu nebude, protože jsem se v noci vzbudil a napadlo mne, že to udělám jinak.

^[5]

Obr. 4 – Jak uvádím výše, obrázek úplně prvního položení koleje nemám. Prostě jsem zapomněl tento historický okamžik zadokumentovat. Tady už jsem položil první část skrytého nádraží v zadní části kolejiště.

^[6]

Obr. 5 – Na pravou část kolejiště jsem si „tréninkově“ položil modul s remízou a točnou a do rohu spirálu, abych si udělal představuju, jak to asi jednou bude vypadat… Za povšimnutí stojí jen to, že venku už je hluboká noc…

(pokračování příště…)

Foto hlav