Honzíkovo kolejiště (2)

^[1]Víc jsem v posledních dnech na kolejišti pracoval, jak o něm psal. Což musím napravit. Musel jsem napsat jen bleskovky o nových leptech, které chci představit na sobotní „burze“. Večer jsem už ale měl pracování plné zuby, a tak jsem usedl k počítači. Stejně jsem si zase musel vyslechnout, že doma nic nedělám, jen si hraju, zatímco ostatní chlapi doma stále něco dělají, jak říkaly ženské v práci. Když jsem si odběhl na oběd, tak jsem jich několik viděl (taky důchodci), jak seděli od 11 hodin v hospodě a chlemtali tam pívo…

  Minule jsem skončil tím, že jsem do rámů vlepil výztužná žebra a rámy opatřil centrovacími kolíky. Když lepidlo zaschlo (druhý den), tak jsem si tréninkově rámy spojil na centrovací kolíky a „heftnul“ je k sobě několika šrouby s křídlovými matkami. Byla to trošku rošáda, jak se s tím sešroubovaným celkem vejít v naší malé dílně, ale zdařilo se. Musím říct, že „moje“ kolíky nedovolují stranový pohyb dílů ani o fous, i když šrouby nejsou zcela dotažené! Moc dobrá věc.
Poznačil jsem si, kde budu vrtat otvory pro kabeláž v žebrech a v bočnicích rámech. Po rozšroubování jsem tak učinil pomocí vyřezávače otvorů. Volil jsem průměry 25 a 32 mm. Snad to bude stačit. Samozřejmě, kvalitní výrobek a la Asie prasknul dvě díry před dokončením. Cesta do OBI pro nový byla nezbytná. Kruhových pilových listů mám teď na rozdávání. Rozmístění děr jsem řešil tak, abych se dostal s dráty do všech „buněk“ pod kolejištěm.
Následovalo připevnění nohou. Použil jsem standard nakoupený v Hornbachu – nohy z jäklu 24 x 24 mm jsou tytéž, co mám u nábytku Univerzál. Jsou vysoké 800 mm a připevňují se čtyřmi šrouby skrz kovové patky navařené na profil. Výšku lze ustanovit šrouby s plastovou plochou hlavou. Zvažoval jsem instalovat systém používaný u zababovských modulů, ale protože mé kolejiště se nebude často rozebírat (aspoň doufám), tak zvolená varianta bude stačit.
Nakonec jsem do rámů s žebry připasoval styrodurové desky. Už jsem uvedl, že žebra mám o 20 mm nižší jak rám, takže dvoucentimetrová deska lícuje s horní hranou rámu. Desky jsem přesně zaříznul, dílem pilkou OLFA, dílem odlamovacím nožem téže značky. Jakmile jsem desky vtlačil do rámu, zjistil jsem, že jsem vlastně vyrobil velmi hlučný hudební nástroj hodně podobný bubnu. Rezonance a sytost tónu byla po klepnutí na desku dokonalá. To ale ještě nebylo nic proti tomu, když jsem zalepené desky v rámu (disperzním lepidlem) obrušoval, protože jsem si (já hlupák) koupil desky s takovou velmi jemnou kosočtverečnou mřížkou vystupující na povrchu, asi aby na nich lépe držela malta. Osvědčená brousící mřížka na sádrokarton si sice dokonale poradila s tou styrodurovou mřížkou, ale byl to takový randál, že jsem měl strach, že na mne přiběhne soused bydlící nad dílnou.
Očistění rámů s vlepenými styrodurovými deskami a úklid dílny od prachu vzniklého broušením styroduru mi zabralo hodinu. Ještěže mne napadlo brousit v dílně. V bytě by to byl horror.

^[2]

Obr. 1 – Při lepení styrodurových desek do rámů jsem použil k zatížení vše „co dům dal“

^[3]

Obr. 2 – Toto je boční rám. Na snímku jsou vidět centrovací kolíky, otvory pro šrouby a kabely

^[4]

Obr. 3 – Na snímku zespodu jsou vidět otvory pro kabely v žebrech

^[5]

Obr. 4 – Tady se lepí styrodur do zadního rámu

^[6]

Obr. 5 – K nejmenšímu přednímu rámu jsem musel přilepit dřevěnou kostku (vlastně dvě), na kterou přijde přidělat noha

^[7]

Obr. 6 – I zde jsou v žebrech a bocích otvory pro kabely

^[8]

Obr. 7 – Totéž v detailu

Foto hlav