[1]Není to tak dávno, co jsme s Jirkou Šafářem (Miniatur [2]) diskutovali o plánech na příští rok. Plány se nevyzrazují, protože „nepřítel naslouchá“ (jak jsme měli napsáno v záhlaví nástěnky na spojovací četě, když jsem byl na vojně). Dnes už mladí podnikatelé nevědí, co to je vojna, takže pro ně platí spíše že „konkurence nespí“. Nicméně… Protože nejspíš pro nikoho konkurenci nepředstavuji, rád se poděluji o své nápady a totéž si cením na každém, kdo to vidí stejně. Podle mne totiž vůbec není na škodu, když se náš český modelářský trh zaplaví stejnými nebo podobnými výrobky různého provedení, od různých výrobců.
Všimnul jsem si, že v poslední době se více jak co jiného vyrábějí všelijaké bedny. Proto ten ironizující titulek. Moc pěknou „bednu na všechno“ (1 : 160) vytvořil např. Radek Mende. Je z alpaky, takže výroba není levná, ale zato je věrohodná a dobře se sestavuje. Bohužel, na svůj web si tuhle bednu ještě nezařadil, abych mohl udělat link.
Sám jsem se podle námětu z jednoho časopisu pustil do výroby podstatně větší bedny, rovněž v měřítku 1 : 160, nahoře bez víka, aby se do ní daly uložit všelijaké „náklady“. Usoudil jsem, že ji vyrobím rovněž z leptu, ale že bude stačit mosaz tl. 0,16 mm. Jirka Šafář mi poradil, jak udělat z leptu bednu z prken, aniž by se mi prkna – díky oboustranně proleptaným linkám – rozpadla. Finta spočívá v tom, že na lícní a rubové straně jsou linky posunuté. Chytré, že? 🙂
Protože pořádná velká bedna z prkem má zpevnění svlaky, bylo nutné řešit lept ze dvou částí. Samotná bedna z prkem se po sestavení (a spájení) vloží do složené druhé části produktu (pojmenoval jsi ji „koš“), představující svlaky. „Koš“ se k bedně přilepí vteřiňákem, protože pájení by nemuselo dopadnou dobře. S největší pravděpodobností by roztavený cín díky pájecí pastě (či vodě) navzlínal do spár. Postup stavby je patrný z obrázků níže. Zdůrazňuji, že zde prezentovaný výsledný produkt není očištěň a nabarven.
Vážený čtenář možná pozdvihne obočí nad informační hodnotou této statě. Nuž, více jak představení nové bedny z leptu, kterou časem zařadím do N-šopíku, mi šlo víc o podporu hesla „nebojte se leptů…“
[3]
Obr. 1 – Vyleptané díly
[4]
Obr. 2 – V ohýbačce se nejdříve ohnou do pravého úhlu delší stěny bedny
[5]
Obr. 3 – Kdo nemá ohýbačku musí improvizovat; poučení první: na lepty se rozhodně ohýbačka hodí…
[6]
Obr. 4 – Kratší stěny by šly ohnout také v ohýbačce, ale kleštičkami to je rychlejší
[7]
Obr. 5 – Rohy se nejlépe upraví kleštěmi s tenkými rovnými čelistmi
[8]
Obr. 6 – Stejným postupem se naohýbá vnější vrstva – „koš“ – představující svlaky
[9]
Obr. 7 – Po složení to vypadá takto…
[10]
Obr. 9 – Bedna se sletuje z vnitřku, hrany se začistí, aby šel bezproblémově nasunout „koš“ představující svlaky
[11]
Obr. 10 – Bedna zasunutá do „koše“, tzv. na zkoušku (na tomto snímku ještě před sletováním)
[12]
Obr. 11 – Hotové bedny. Vrchní „koš“ představující svlaky je k bedně přilepen vteřiňákem
[13]
Obr. 12 – Bedna z dolní strany
[14]
Obr. 13 – Bedny naložené na vagonu (měřítko N)
[15]
Obr. 14 – Bedny na vagonu ještě jednou, tentokrát správně položené 🙂
Foto hlav