Nový rok začal. Copak nám přinese?

^[1]Tak jaký bude ten letošek? Podle všech těch přání plných krásných slov o zdraví, štěstí a úspěších (některé i ve verších), které jsem dostal, by to mohlo být super. Jenže, to by se o nás nesměli starat naši skvělí, lidem volení, nejlepší z nejlepších, vzdělaní, šikovní, nezkorumpovatelní a lidsky čistí a velkorysí, odborníci každým coulem navíc s velkými životními zkušenostmi v oborech, kterým ministrují… Ne, nezasnil jsem se, jen přepisuji curriculum vitae, která o nich vytváří naše stejně skvělá média. Ale dobře nám tak, když jsme nepoučitelní! Naštěstí my modeláři žádné ministerstvo nemáme a naším heslem může být „Děkujeme, přicházíme…“ (si pomoci!) Abych ale nezapomněl, moc děkuju všem, kteří si na mne vzpomněli.

  Začátek roku se v mé „tvůrčí dílně“ odehrává ve znamení nájezdů poštovních panáčků, kteří mi vozí všelijaké opožděné balíčky. Jednak to jsou zásilky od kooperujících firem obvykle s vercajkem, takže konečně budu moci rozeslat zákazníků N-šopíku ^[2] objednané zboží. Ale chodí mi i modelářské skvosty, které jsem – díky přemíře volného času o vánočních a novoročních svátcích – vydražil na eBay. Skvělá věc, tahle internetová burza. Při mé jazykové nedostatečnosti mi trvalo chvilku déle než jsem pochopil, jak tahle věc funguje, ale všechny začátky jsou těžké. Člověk se až diví, čeho se lidi zbavují. Moje sbírka lokomotiv a vagonků se tím pádem trošku rozšířila a ani zdaleka to nebylo za ceny obvyklé jinde (i zde). Zvláště úspěšný jsem byl ve věci železničních jeřábů. V současné době jich mám možná víc jak Míra :-). Musím se ale brzdit, protože kreditní karta už je skoro průsvitná, jak říkám stavu, kdy se konto blíží k hranici únosnosti. Naštěstí nejsem gambler.
  Překvapením pro mne bylo, že mi konečně po třech měsících poslala polovinu objednaných leptů firma Bavaria.de. Měl v tom prsty zase Míra, který ty slimáky přes svého rakouského kamaráda několikrát profouknul, protože na mé maily vůbec nereagovali. A to jsem jim v dobré víře poslal předem 74 € za objednané lepty. Nedělám to rád, ale radím každému, kdo se také zhlédne v opravdu dokonalých výrobcích této východoněmecké firmy sídlící mezi Drážďany a Lipskem, aby si to šestkrát rozmyslel. Tahle firma totiž funguje podobně jako některé naše cestovní kanceláře. Nabízí opravdu skvělé věci (to není ironie!), vybere však peníze – a pak mlčí… Oznámím váženým čtenářům, kdy pošlou druhou polovinu zaplaceného zboží.
  Také překvapen, ale velmi pozitivně, jsem byl dnes na tramvajové zastávce Hradčanská (Praha 6) (viz obr.). Tam totiž po rekonstrukci související se stavbou tunelu Blanka provozovatel nainstaloval elektronickou tabuli, která na rozdíl od jiných informačních tabulí za miliony (teď mám na mysli třeba ty nad dálnicí) skutečně informuje cestující. A to tak, že ukazuje pořadí tramvají, které do zastávky přijedou a hlavně, za kolik minut. Čas se odečítá!!!! KONEČNĚ někoho odpovědného od MHD napadlo, že cestující nepotřebuje sledovat jak naskakují vteřiny a minuty na časovém panelu v čele nástupiště pod zemí v metru, protože když nezná intervaly mezi vlaky, je mu to k ničemu. Účelné pro něho je vědět, kolik času zbývá do příjezdu vlaku. Jenže, takovéto informace se v metru 30 let nenabízejí! Všelijaké blbé reklamy na zdi – to ano, to se rychle našel způsob, jak masírovat mozky cestujících. Ale čas příjezdu vlaku? To tedy NE! V minulosti jsem ve své velké naivitě, že jedinec něco vyřeší, napsal několikrát tento poznatek pánům od Metra, leč neráčeli se mi ani odpovědět. Tuším proč. Teď ale chválím jiné moudré od MHD. Bojím se jen, že nějaký debil z řad občanské veřejnosti usoudí, že onen nový panel není vynikající, a proto jej rozmlátí, nebo jej aspoň posprejuje nějakou levnou barvičkou.
  Vnoučka Honzíka (a vnučku Aničku) uvidím o víkendu. Už mu bylo na Silvestra pět roků, tak počítám, že mi brzo začne radit. Ale nejdříve ty jeho narozeniny musíme oslavit. V neděli ho vezmu k příteli Jindrovi, co má moc hezké kolejiště (bohužel v měřítku TT :-)), které z pod manželské postele vyndává jen občas, přičemž  interval mezi expozicemi prý bývá delší jak doba mezi zatměními slunce. A pak napíšu reportáž. Fotky už mám od Jindřichova syna. Docela se těším uvidět jiný modelový svět.
  A když jsme u toho okoukávání tvorby jiných. V prvním čtvrtletí roku 2011 se mj. uskuteční dva velmi zajímavé modelářské veletrhy v Německu. Nejdříve 3. až 8. února 2011 proběhne v Norimberku tradiční Veletrh hraček (Spielwarenmesse). V této souvislosti si dovoluji poznamenat, že pod záštitou Česko-Německé obchodní společnost pořádá zájezdy na tento veletrh společnost AHK Services spol. s r. o. se sídlem na Václavském nám. 40, Praha 1. Lze se k nim dovolat na linku 224221200. Mají totiž několik míst v autobusu volných! Dneska jsem si zde byl koupit zájezd spolu s jednodenní vstupenkou na veletrh za 1259 Kč.
  Druhou zimní akcí pro modeláře – v tomto případě pro děti a modeláře – bude 7. zážitková výstava Svět modelové železnice (7. Erlebnis Modellbahn). Výstava se uskuteční v Drážďanech ve dnech 18. – 20. února 2011 na výstavišti tamtéž v hale 3 a 4. I tam se pojedeme podívat.
  No, a úplně nakonec tohoto jakoby prvního letošního editorialu nechť je poznámka k nečekané reakci kolegy Jiřího Jareše k článku, který jsem publikoval před ¾ rokem. Byl o kolíku pro centrování čel modulů, anebo dílů většího kolejiště. Kolík jsem poprvé spatřil v jednom videu firmy PECO a myslel jsem si, že si ho budu moci koupit v kdejakém Kovomatu. Omyl. Ač to zní trošku jako sci-fi, v kontinentální Evropě jsem ho nenašel (a to si o sobě myslím, že umím hledat na internetu 🙂 ). Našel jsem ho – jak o tom píší ZDE ^[3] – až ve Velké Británii. Ačkoliv jsem této mosazné součástce v originále označené jako Pattern Makers Dowel dělal reklamu větší jak Valaši slivovici, slyšel jsem obvykle jen odsudky a argumenty typu „u nás v Z… to děláme jinak = lépe…“. Jen v duchu jsem si říkal, že tvrdit tohle bez poznání je projev hlouposti a nadutosti. Ale co – nechť si každý dělá co uzná za vhodné. Já budu spojovat čela dílů svého kolejiště centrovacím kolíkem z Británie, protože se jedná o naprosto bezkonkurenční spojovací element. Rozhodně nejde o to, že se na našem trhu prostě nedá sehnat, ale protože všechna ostatní nábytková kování (především z produkce německých firem obvykle vyrobených v Asii) jsou jiná. Neříkám špatná, ale jiná. Pokud s nimi má být zajištěna maximální přesnost spojovaných dílů (a že v případě železničních modulů jde o desetiny milimetru!), je k tomu nutné profesionální dílenské vybavení. V opačném případě milimetr žádná míra! Ano, už slyším hlasy, že to není pravda. Tak dobře. Ale stejně tvrdím, že centrování pomocí Pattern Makers Dowel je přesnější a navíc instalaci zvládne truhlář-amatér, natož modelář, a to jen s vrtačkou (a několika vrtáky) a dvěma truhlářskými svorkami. Prostě, Pattern Makers Dowel je jiné kafe!
  A ejhle, po ¾ roce se našel kolega, který si zřejmě přečetl můj článek, a usiluje o totéž: „Měl bych velký zájem o zakoupení těchto centrovacích čepů. Dalo by se to nějak zařídit,“ napsal mi Jirka. Samozřejmě, že dalo a panu kolegovi rád pomohu. 
  Tak se mějte v tom roce 2011 krásně, přátelé a kamarádi, věřte, čemu věříte, a buďte rádi, že nemáme žádné modelářské ministerstvo, které nás řídí. Ještě by nám mohlo vymyslet úspory a třeba nařídit, že máme zúžit rozchody kolejí z 16 na 13,6 z 12 na 10,2 a z 9 na 7,65 mm! To je přesně o 15 % méně, stejně jako mě a další bývalé policajty a hasiče okradl Nečas, Kalousek a spol. o důchod, který jsem si za 38 let služby (nějak) vydělal. Ale nenakradl! Jako oni.