Smrky z gumožíní

Stále hledám materiál, který by lépe jak stáčené drátky nebo sisal svinutý mezi dvěma dráty imitoval kostru jehličnanu (smrku). Ostatně, na toto téma jsem založil rubriku na diskusním fóru Modely.biz. Je tam už hodně moudrostí zkušených modelářů i dotazů začátečníků, ale o metodě, kterou dále popíšu tam nikdo nemluví. Nejspíš jsem asi objevil ideální materiál pro kostru smrků, především pro velikosti N.

Pátrání po materiálu z videa

  Úvodem musím podotknout, že na použití gumožíní mne navedl Shawne Hudson1) z Montany, který prezentuje na svém webu výrobu jehličnanů (nejspíš v měřítku větším jak H0) metodou, při které používá „neznámou hmotu“. Ačkoliv nerozumím ani slovu, co v komentáři říká (jsem „jazyková křemen“), z obrázků usuzuji, že používá nějakou izolační nebo filtrační hmotu zhotovenou buď z koňských žíní, sisalu, nebo jiného přírodního materiálu slisovaného do desky.
  Mimochodem, ten klip2), na kterém Shawne Hudson ukazuje výrobu stromečku stojí za shlédnutí. V neskutečném bordelu jeho dílny předvádí s grácií svá modelářská kouzla. Moc jsem se bavil. Už při koukání na klip jsem měl pocit, že ten materiál, se kterým pracuje, jsem měl párkrát v ruce. Ale nevzpomněl jsem si, kde. Dokonce jsem ani nevěděl, jak se správně jmenuje. Soused-truhlář, když jsme si o tom povídali ve výtahu, usoudil, že by to mohla být mořská tráva,  kterou používají čalouníci. A tak jsem se vypravil do jedné čalounické dílny v pražské Podbabě. Ochotná paní vedoucí mne vyvedla z omylu, ale když jsem jí popsal co potřebuju a na co, povídá: „Áááá, vy myslíte gumožíne!“ Zahrabala pod pultem a podala mi špalek gumožíní. Pravda, to co drží v ruce onen kolega ze zámoří na YouTube má jiný tvar a jinou barvu, asi to je i něco jiného, ale to je nepodstatné. Gumožíně se při modelování stromků chovají podobně…
  Gumožíně, alias Kokosové desky jsou vyráběny (jak už duplicitní název napovídá) z kokosových vláken. Jsou lisované do desek a aby držely pohromadě, jsou plněné přírodním latexem (kaučukem). Na omak jsou skutečně „gumové“. Dobře se ohýbají, protože musí vydržet bezpočet ohybů. Používají se totiž v čalounictví na nejrůznější základy výplně matrací či sedáků židlí apod. V České republice je nabízí v různých tloušťkách především velkoprodejny nesoucí dávné označení Řempo. Na internetu jsem našel několik e-obchodů, které gumožíně prodávají; v prodejně v Dlouhé ul., co kdysi bylo Řempo, je ale nevedou.
  Odřezek, který jsem získal má světle hnědou barvu. Podstatné je, že z desky lze snadno  „loupat“ jednotlivé vrstvy, leč utrhnout mezi prsty i slaboučkou vrstvičku gumožíně je téměř nemožné. Drží jak čert! Z toho usuzuji, že nemám v ruce totožný materiál jako v klipu ukazuje Sawne Hudson. Jeho materiál lze poměrně snadno trhat mezi prsty.  K dělení gumožíní používám nůžky Olfa (se zoubky).

Exkurze do botaniky

  Ačkoliv smrky jsou jen jedním z jehličnanů rostoucích v našich lesích, pro zjednodušení textu se zde budu zabývat jen jimi. Dále uvedený pracovní postup pro zhotovení smrku v modelovém měřítku lze snadno použít pro vytvoření jakéhokoliv jehličnanu.
  Smrčky pro N-ko instalované v remízcích okolo trati, v menších lesních porostech, v městských parcích, okolo budov, na úbočích skal apod. by měly být podle mne vysoké mezi 4 až 8 cm, max. 10 cm. Tomu v reálu odpovídají stromy vysoké cca 6,5 až 13 (16) metrů.
  Stromy vysoké (starý les, samostatně rostoucí stromy) musí být v modelovém měřítku samozřejmě vyšší, leč nepřehánět… Smrk ztepilý (Picea abies) bývá v reálu 25 – 50 m vysoký (v přepočtu do měřítka N to je 156 – 312 mm). Takový strom je podle mne možné instalovat jen na větších kolejištích nebo modulech. Tohle ale umí lépe jak já zodpovědět zkušení modeláři.
  Jak známo, v českých a moravských lesích se vyskytuje několik druhů smrků. A jak už jsem uvedl, nebylo by správné zapomínat na další jehličnany, jako jedle, modříny, borovice a další, kterých jsou naše lesy plné. Každý z těchto stromů má jiný tvar koruny, uložení větví a barvu jehličí, což jsou pro každého modeláře základní charakteristické rysy pro tvorbu modelu (tvar jehličí a zavěšení šišek už není v tomto smyslu podstatné).
  Pokud jde o smrky, vysoký a štíhlý je již zmíněný smrk ztepilý (Picea abies), dosahující výšky 25 – 50 m. Pochází ze severní Evropy a hor střední Evropy. V našich podmínkách se mu říká „denní chléb lesnictví“. S velikostí mění strom tvar koruny. Jako malý má hodně hustě rostoucí větve až k zemi (v houštinách je téměř neproniknutelný, což znají houbaři ). Když kmen dosáhne výšky okolo 20 metrů, hustota větví se pochopitelně jeví řidší.
  Smrk východní (Pinea orientalis), pocházející z Malé Asie a Kavkazu, dosahuje výšky 15 až 50 m (v N-ku cca 90 – 310 mm). Má krátké jehlice, ale hodně pryskyřice (smůly), proto se z tohoto dřeva vyráběly louče. Větve jsou husté, některé výrazně přesahují kuželovou korunu, směřují šikmo vzhůru.
  Smrk omorika (Picea omorika) pochází z Balkánu; je to smrk dosahující střední výšky, tj. mezi 15 – 35 m (v N-ku cca 90 – 220 mm), je štíhlý, má krásně rostlou korunu s různě dlouhými prohnutými větvemi, jejichž konce jsou zvednuty. Tento smrk v modelovém měřítku nabízí firma NOCH  (obr. 1)
  Smrk pichlavý (Picea pungens), nesprávně nazývaný smrk stříbrný, je typický okrasný strom. Má pravidelnou kuželovitou korunu s hustými větvemi, modrozelené jehlice jsou dlouhé až 3 cm. Dorůstá do výšky 10 – 30 m. Jeho modelové ztvárnění není jednoduché s ohledem na barvu jehličí, leč když se to povede, je to skvost…
  Z řady dalších druhů smrku stojí za povšimnutí snad už jen smrk sitka (Picea sitchensis), který dorůstá výšky 15 – 30 m, pochází ze západu Severní Ameriky, je z něho všestranně použitelné lehké dřevo, větve jsou husté, vzpřímené, později rovné a typický je barvou svých šišek, která je světle hnědá; měkké šupiny šišek odstávají.
  K výše uvedenému výčtu dlužno dodat dvě poznámky: Zaprvé, autor není botanik ani lesník a bez příručky by v lese nepoznal nic. Ale dodržuje starou modelářskou zásadu, že se snaží své modely kopírovat podle skutečnosti. Takže, před modelovou tvorbou (viz dále) pošilhával na obrázky. Za druhé, dosahované výšky stromů se samozřejmě vztahují ke vzrostlým stromům, ne k těm, co teprve rostou. Nutno si uvědomit, že některé stromy sice žijí stovky let, ale svého „dospělého“ vzrůstu dosáhnou za relativně krátkou dobu. Takže, malé smrčky (ve vzrůstu) jsou si všechny hodně podobné. Čímž lze zdárně omluvit jakýkoliv modelářův výtvor odlišující se od reality :-)!

Pracovní postup

  Kmen smrku tvoří párátko (obr. 2). Má ideální výšku (65 mm) i průměr (2 mm).
  Na rozdíl od všech dosavadních metod výroby modelových jehličnanů se gumožíně nenavinují na středový drát (kmen), ale napichují se na kmen jako jednohubky. Před tím se ale musí připravit polotovar.
  Doporučuji oddělit si z korkové desky (hranolu) část velkou dejme tomu 10 x 10 cm (na síle samozřejmě nezáleží) (obr. 3, 4). Z tohoto odřezku desky se odloupnou vrstvičky vláken, které spolu drží dohromady díky kaučuku. Odtrhávání jde velmi snadno a dokonce v různých tloušťkách. Stačí vzít na hraně mezi prsty pár vláken a už to frčí… Nelze definovat jakou tloušťku má mít odtrhávaná vrstva korkových vláken, protože to prostě nejde změřit (je to „jako gumové“!)
  Modelář sám pozná, jestli si odtrhl vrstvu silnou, nebo naopak. Pomůckou mu může být toto: Jestliže je vrstva příliš tenká, mezi korkovými vláky vznikají velká prázdná oka a tudíž nebude možné odtrženou vrstvu přilepit ke kmenu. Jestliže je vrstva silnější není to naškodu, protože před lepením na kmen (ale i po zaschnutí lepidla) lze vrstvu dále rozcupovat.
  Odtrženou vrstvu korkových vláken doporučuji nastříhat na čtverečky cca 4 x 4 cm (větší přijdou na základnu stromu, pro špičku je možné si ustřihnout čtverečky menší. Uchopením odstřižku mezi prsty obou rukou ve středu plochy a tahem od sebe je třeba vlákna načechrat (rozcupovat). I když je vrstva tenká, je obdivuhodné, že se vlákna dají roztáhnout o 1 – 2 cm. Okraje odstřiženého čtverečku zatím neroztrhávejte, to se udělá později.
  Na párátko asi 1 cm od okraje na šířku cca 2 cm naneste lepidlo. Doporučuji univerzální UHU „Na Všechno“. A nestyďte se – množství může být vyšší, jen by nemělo odkápnout z párátka. A na toto místo napíchněte načechraný čtvereček gumožíní. Posuňte ho několikrát tam a zpátky po párátku, aby se lepidlo dostalo na co nejvíce korkových vláken, čtvereček srovnejte, případně nyní rozcupujte okraje. Uchopte párátko z druhé strany, vytlačte na něj z tuby lepidlo a napíchněte další rozcupovaný čtvereček gumožíní. Totéž opakujte potřebí. Nyní byste měli mít nezakrytou poslední asi 1 – 1,5 cm špičku párátka.
  Poznámka: Samozřejmě, na párátko by se vešlo dejme tomu i 10 vrstev (čtverečků), ale to byste pak měli problémy s hustotou „větví“. Opravdu stačí 4, max. 5 vrstev nacupovaných korkových vláken na výšku párátka.
  Na konec párátka nalepte nějaký zbytek mezi prsty do špičky zmuchlaných korkových vláken. Budou tvořit špičku stromu.
  Polotovary stromku nechte hodinu či dvě napíchnuté na kousku polystyrenu, aby lepidlo UHU dostatečně zaschlo.
  Nyní bude následovat tvarování koruny, což považuji za nejdůležitější etapu. Prokáže se v ní obrazotvornost modeláře. Předně se neděste toho, že máte na párátku nalepeny beztvaré kousky hmoty, ze které čouhají na všechny strany korková vlákna. Zaplať pánbůh za to. I opravdový smrk má „neučesané“ větve. A to je podle mne ten hlavní přínos této metody. Žádná symetrie, žádné pravidelně stočené drátky…
  Znovu se podívejte na předlohu! Příroda je mocná čarodějka!
  Kvalitními ostrými nůžkami (používám nůžky Olfa se zoubky na jednom břitu) začněte odspodu nahoru tvarovat korunu. Nejdříve jí dejte přibližný kuželovitý tvar. Vlastně jen zastřihnete rohy čtverečků a odstříhejte vyčuhující vlákna. Špičkou nůžek, pinzetou nebo prsty protřepávejte korunu, aby se z ní vysypaly odstřižky. Potom nůžkami drženými souběžně se směrem kmene postupně prostřihujte po obvodu v jednotlivých vrstvách vlákna. Nebojte se na některých místech zastřihnout až skoro ke kmeni. Následně prostřihávejte vlákna v křížném směru, tj. s nůžkami otočenými o 90 st. Ale nyní již opatrně, abyste si polotovar nezničili! Sleduji, jestli jsem si nevytvořil něco jako pleš. Některá přestřižená vlákna se uvolní, narovnají a přečuhují mimo korunu. Je třeba je odstřihnout.
  Při prostřihování je třeba stále kontrolovat tvar koruny a hustotu „větví“. Je třeba docílit „zlatý střed“. Podotýkám, že není nezbytně nutné dbát na perfektní homoli. Kromě ošetřované túje tak žádný strom v přírodě neroste. Rozhlédněte se kolem… Klidně na některém místě zastřihněte víc dovnitř, jinde nechte nějakou větvičku přečuhovat. Ideální stav je, když z deseti stromů nejsou dva stejné!
  Po prostříhání „větví“ je možné je ještě pinzetou, špičkou nůžek nebo jen prsty tvarovat zejm. v horizontální rovině. Pinzetou to jde nejlépe.
  Bude následovat třetí etapa, barvení kostry stromu. Možná si vážený čtenář povšimnul, že jsem ho nenutil natírat párátko hnědou barvou, jak to doporučují jiní tvořitelé. Je to opravdu zbytečné, jak si každý snadno může vyzkoušet.
  Začínám stříkat černou barvou ve spreji. Používám polomatné barvy prodávané sprejerům (to není fór, to je skutečnost; v Praze 7 existuje prodejna, kde se dá zhruba za stovku koupit jakákoliv barva ve spreji pro naši zlatou mládež, které není nic svaté…!) . Nejdříve si nastříknu spodek stromku tak, že stromek držím za jeho špičku (používám rukavici na jedno použití). Pak uchopím prsty stromek za kmínek a nastříkám zbytek. Ještě snad detail –používám velmi malou trysku, která barvu velmi jemně rozpráší (mají ji ve zmíněné prodejně jako příslušenství). Nastříkané stromky zapichuji do kousku polystyrénu.
  Po krátkém zaschnutí stříknu povrch stromků hnědou barvou, ale jen tak jakoby mimoděk. Jak se říká „ofouknout a pryč..“. Jde o to, že tam, kde se následně neuchytí foliáž a budou vidět „větve“, měly by mít svoji přirozenou barvu.
  Následuje poslední etapa výroby modelových smrčků – nalepení foliáže.
  Do misky si nasypu foliáž. Ze všech doporučených foliáží se mi pro imitaci jehličí na smrčcích nejlépe osvědčil drcený molitan HEKI 1612. Na rozdíl od jiných výrobků (Busch, Polák aj.) je stále pěkně sypký a netvoří chuchvalce (jako Busch). Ze čtyřech odstínů této sorty foliáže používám na smrčky tmavě zelený odstín. Je dobré mít zásobu dalších tří odstínů Heki (1610, 1611 a 1613), protože není od věci před posypem některých stromků foliáže barevně mixovat. Stromečky dostanou obdivuhodnou plasticitu…
  Opět v rukavici uchopím smrček zespodu za kmínek a z malé vzdálenosti aplikuji mezi „větve“ a shora dolů dostatečné množství lepidla UHU ve spreji (UHU Sprüh Kleber 3 in 1). Lepidlo vytvoří na „větvích“ kapičky, které se následně vsají do foliáže. Lepidlo UHU kupuji v našem papírnictví; je sice nekřesťansky drahé, ale drží; na lepení všech možných foliáží na stromky je ideální. Doporučuji ho.
  Po nastříkání lepidla cukruji kostru stromku foliáží – a nestačím se divit, jak je to pěkné  . Se stromkem otáčím mezi prsty. Sypu shora dolů, z boku, málo zespodu. Hned jak se foliáž přichytí na mokré lepidlo, jemným třepáním odstraním přebytečná zrníčka foliáže. Proto ta miska.
  Pinzetou vysvobodím stromeček z ulepené rukavice a zapíchnu ho do polystyrenové podložky. Nakonec zafixuji zrníčka foliáže bezbarvým lakem NOCH 61152. A je to!
  Etapu fotografování a sepisování metodiky už dělat nemusíte, to jsem vzal dobrovolně na sebe. Nicméně, přivítám názory, další doporučení i kritiku. Díky za trpělivost.

________________________________

1) Shawne Hudson byl  asistentem na Heronswood Nursery ve státě Washington. Je akreditovaný v oboru okrasného zahradnictví. Je rovněž členem Národní společnosti rozmnožování rostlin. Produkuje web Ask The Plant Lady – viz http://www.asktheplantlady.com/

2 ) http://www.asktheplantlady.com/2085/make-miniature-trees-part-3-conifers/ ; dtto na YouTube zde: http://www.youtube.com/watch?v=-Gwgae6oJk8&feature=channel

 

Obrazová příloha:

Obr. 1 – Jehličnan – výrobek firmy NOCH; představuje vzrostlý smrk omorika. Jedná se o srovnávací snímek – smrky z gumožíní popsané v tomto příspěvku jsou modelovány jako stromy střední velikosti


Obr. 2 – Párátka neznámé výroby…


Obr. 3, 4 – Odřezek gumožíní


Obr. 5 – Polotovar smrčků – nastříhané kousky gumožíní nalepené na párátku


Obr. 6 –  Polotovary druhé série menších smrčků již po prostříhání „větví“


Obr. 7 – Kostry stromů nastříkané černým sprejem


Obr. 8 – Kostry stromů po aplikace foliáže z jemně drceného molitanu Heki 1612 (vpravo foliáž Busch, která ale tvořila hrudky)


Obr. 9 – Dva z vytvořených smrčků – detailní snímek pořízený navíc s bleskem odhaluje, že některé „větvičky“ jsou bez „jehličí“ – jako ve skutečnosti…


Obr. 10 – Výsledek asi dvouhodinové práce

Použité zdroje a literatura:

Hudson, S.: http://www.asktheplantlady.com/2085/make-miniature-trees-part-3-conifers/;
dtto YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=-Gwgae6oJk8&feature=channel
Spohn, M. – Spon, R.:  Stromy (v něm. orginálu Welcher Baum ist das?), překlad Kholová H. Vyd. Euromedia Group – Knižní klub, Praha, 2008. ISBN 978-80-242-2044-4. .

Hlav, 1. 6. 2010

 

Rubrika: DÍLNA, Příroda, STAVBY, Zpracování

komentářů 8

  1. Vašek napsal:

    Dobrý den, po zhlédnutí videa jsem došel k názoru, že to co používá ten člověk je SCOTH BRITE, neboli česky Brousicí netkaná textilie. Můžete ji najít i na houbičkách na mytí nádobí.

  2. Hlav napsal:

    SUPER – tak jsem na stopě! Ale houbičky na nádobí znám důvěrně (přestože jsem ženě koupil myčku), ovšem ty moje jsou molitanové. Buďte prosím pane kolego přesnější. Fakt na tom závisí totální změna výroby smrčků :-). A víte snad, kde jinde se „brousící netkaná textilie“ dá sehnat? Já mezi tím vyzkoušel všelijaké další přírodní mateirály – len, konopí, zajímavý izolační materiál stavbařů atd., atd. Ale furt si myslím, že jsem neměl v ruce tu hmotu, kterou s neskutečnou grácií cuchá ve svých rukou ten pan doktor přes krajinnou ekologii v onom americkém klipu na YouTube. Hlav.

  3. Vašek napsal:

    Tohle používají například autolakýrníci pro broušení plniče před lakováním.Ve strojírenství pro různé finišování povrchů.
    Myslím, že to mohou prodávat i hobymarkety nebo železářství.

    http://www.saldoln.cz/brousici-netkana-textilie-_saldo-brusivo_-974.html

  4. ZdenH0 napsal:

    Zde je odkaz na různobarevné provedení netkaných textílií:
    http://eshop.abrasiv.cz/netkane-textilie/archy-z-netkanych-textilii

  5. Oldřich napsal:

    Tak už vím – je to brusná houbička. Já ji používám na čištění Cu trubek na topení, dá se škubat různě a i po vrstvách…
    P.S.: Protože to mám naházené v tašce s konopím dohromady, tak je to víc chlupaté…

  6. hlav napsal:

    Pokud myslíte „brusnou houbičku“ na umývání nádobí, kterou prodávají v drogerii, tak to rozhodně není ono, ikdyž to tak vypadá. Ale možná že vy instalatéři máte jinou houbičku, hrubší, třeba i z jiného materiálu.. Docela bych měl zájem (pokud taková existuje) ji vyzkoušet… Ale jinak originál, ze kterého jsem viděl jak staví stromečky na YouTube, se v Americe používá jako filtrační hmota o klimatizací. To už mám ověřené i od Ivana Staši… Tady se to ale koupit nedá…

  7. vláďa napsal:

    Myslím, že jsem to viděl na starém zednickém kartáči na štuk

  8. Pepa napsal:

    Dík za inspiraci, zakoupil jsem gumožíně na netu, za docela pár korun mám materiálu na několik let. Samotná výroba je podle tvého návodu už hračkou.

Vložit komentář

Text komentáře: